Láska se touží znovuzrodit

„Nikdy si nesmíš být ničím jistý, i kdybychom spolu byli další desítky let manželé, měli spolu deset dětí a velký majetek. Nesmíš si myslet, že mě máš jistou. Podporuj v sobě vděčnost, děkuj za každý den. Děkuj za každý úsměv, za všechno, co pro tebe udělám. Nesmíš sklouznout k tomu, že pro tebe něco bude samozřejmostí. Vytvářej úctu, staň se opravdovou milující a milovanou bytostí.

To co po tobě žádám, to sama nabízím.“

Alexandra, krásná 36 letá maminka 3 dětí, stála před svým mužem, držela ho za ruce a zpříma se mu dívala do očí. Přitom jí srdce bušilo až v krku a vlastní oči měla zalité slzami. Trochu tichým, ale pevným hlasem mu tohle říkala.

Bylo to právě půl roku poté, kdy když se vrátila s nejmladší holčičkou z porodnice, téměř omylem zjistila, že ji její muž podvedl.

Všechno se zbortilo. Vysněná svatozář jejího muže splaskla. Dříve milý domov se stal místem k nevydržení a jejich vztah peklem. Tak strašně se styděla, že se jí to stalo. Že její muž selhal. Střídaly se v ní vlny vzteku a bezmoci. Stále dokola se jí hlavou honila otázka: Proč to udělal, když byla nejslabší. A pak ten pocit viny, že něco podstatného přehlédla a tím mu to umožnila.

Poslední rok a půl to mezi nimi vázlo, ale TOHLE nečekala.

Teď po půl roce od té nevyžádané ťafky byla klidnější. Mnohé si už vyříkali. Někdy si byli dokonce blíž, než kdy před tím. Ještě se jí moc nechtělo, ale chápala, že se to muselo stát. Muselo se to stát, aby procitla. Aby sama byla opět opravdová.

Zásadním prožitkem byl Silvestr a Nový rok. Po dlouhé době si zařídili čas pro sebe bez dětí. Vyrazili na oslavu nového roku mezi lidi, které neznali. Jakoby to byl nový začátek. Úplně se uvolnila a odevzdala. Cítila důvěru a chtěla, aby znovu byla jen jeho a on jen její.

Oslava byla kouzelná. Místo milé, jídlo výtečné, hudba podmanivá, ostatní lidé přátelští. Rytmy jí pulsovaly ze spánků až v břiše. Tančili spolu jako šílení. Jako nikdy před tím. Dívali se na sebe zamilovaně a divoce se líbali. Cítila tolik něhy, lásky a důvěry, jako snad nikdy. Nejenom k němu, ale hlavně k sobě.

Několikrát v duchu děkovala za nádherné okamžiky. Děkovala za to, že to prožívá. Byla to dokonalá radost. Tak čistý pocit neznala. Neříkala si, že tohle spolu mohli prožívat už dřív a nesmutnila po tom, jestli to spolu ještě zažijí. Děkovala za všechno, co ji potkalo, protože ji to dovedlo přesně sem.

V takovém rozpoložení plynul i následující den Nového roku. Prožívala štěstí.

Další den byl manžel v práci a ona byla opět s dětmi sama. Cítila bujnou energii, úplně jí lomcovala. Nevěděla, odkud se bere. Jakoby měla horečku.

Šla si zaplavat do bazénu. Hodinu v kuse plavala a snažila se unavit. Přesto to nepomohlo. Uvědomila si, že se chvěje láskou a bojí se toho, co cítí. Toho všeho co cítí. Miluje ho.

Další den se rozhodla skončit s nejistotou v sobě. Řekla mu to. Nevěděla, že největším darem sdělení, bude obdarování sebe. I on se uvolnil a vyříkal jí, co mu na ní vadilo. Ta její kritičnost, touha být a mít věci perfektní. Náročnost na sebe a tím i na něj a vůbec na život. Nenechává věci plynout a snaží se je řídit. Organizuje ho. Dává mu nevyžádané rady, které mu od ní nepomáhají. Nic jí není vhod takové, jaké to je.

Byla zděšená, ale zároveň se jí ulevilo. Sama to o sobě věděla a neuměla si pomoci. Často se ovládala, aby to nedělala, ale pak zase působila křečovitě. Když byla panovačná, zlobila se na sebe a trestala se. Začarovaný kruh. Skrývala to i před sebou, ale teď jasně viděla, že on o tom ví!

LÁSKA SE TOUŽÍ ZNOVUZRODIT

Po večeři ji začalo bolet břicho a později se to stupňovalo. Když uložila děti, měla pocit, že má v břiše kamení. Pak se spustil urputný průjem a trval celou noc. Ráno byla unavená a vyčerpaná. Sotva se postarala o děti. Bylo to už lepší, ale pokračovalo to ještě dva dny.

Něco se v ní stalo. Cítila se osvobozená. Nejprve došlo ke konfrontaci v mysli. Uvědomila si, jak je průhledná a pustila to. Dovolila si to pustit. Odpustit si. A tak to odešlo i z jejího těla. Průjem to vyprovodil důkladně.

Chalice well, studna v Avalonu, ve které byl uchováván Svatý Grál

Podrobila vlastní kritičnost kritice a začala se dívat na věci nezaujatě. Mnoho z nich propouští bez prozkoumání. Ať se stane, co se má stát, nezajímá se o výsledek.

A opravdu. To co teď prožívá, nezná. Připadá si divně a zároveň šťastná. Miluje svého muže s lehkostí a radostí, ale je jí jedno, jak to bude dál. Odpustila jemu, dokonce i sobě.

Stav, o kterém četla v duchovních knihách. Snažila se ho dosáhnout a mnohokrát se k takovému chování nutila silou vůle. Tolikrát selhala. A teď to najednou je a ona si připadá nepatřičná.

Věděla, že se má chovat podle toho, co cítí, že to je pro ni správně a ne podle toho, co si myslí, že by měla. Myslela, že jen když se bude snažit a bude ji to stát úsilí, tak si něco zaslouží. V mysli už věděla, co dělat, ale v srdci to ještě neuměla. Netušila, jak to vypadá. Nevěděla, jestli to co prožívá, je to ono.

Děkovala za jejich manželství, lásku, otevřenost, opravdovost a přátelství. Děkovala za jejich elektrizující sexuální přitažlivost. Děkovala za jejich rozhovory a za to, že opravdu povolila a nepoučuje. Sám jí řekl, že si změny jejího chování všiml.

Děkovala, že miluje a nemá potřebu vlastnit, touhu připoutat a ovládat. Uvědomovala si, jak je stále z těchto pocitů zmatená. Vyvolávalo to v ní, jakože jí na něm nezáleží, ale to nebyla pravda. Jak zvláštní láska. Taková, po které vždy toužila a teď si na to zvyká.

Je to úleva, milovat ho takového jaký je. Teprve teď mohu být i já taková, jaká opravdu jsem. Přestat plnit očekávání, která si myslím, že jsou očekávána. Skrze pochybení svého muže, uviděla svá vlastní pochybení.

Alexandra si zašeptala: „Mám velký dar: svou duši a přízeň Boha.“

Mé další články, které vás mohou inspirovat k zamyšlení a tvorbě: Vánoční dar nebo proč dělat věci první a také proč se postit. Budu velmi ráda za váš like. Věrka