Překvapivé zakončení cesty z bosenských pyramid

Příběh ženské sounáležitosti

Na letišti v Sarajevu jsem si v Duty shopu koupila nějakou kosmetiku. Zaplatím a ukládám věci. Na řadu přichází muslimka oděná v celotělovém černém hábitu. Jen oči jsou vidět.

Pokládá zboží na pokladnu a vytahuje peněženku.

Bosenka za kasou zuřivě ukazuje rukou, ať zboží nepokládá a křikne na ni “boarding pass”.

Kdo jste kdy něco kupovali na letišti, víte, že předložení palubní letenky je pro nákup nutné. Anglicky se jí říká “boarding pass”.

Muslimka nerozumí, vysílá na Bosenku nechápající a prosebný pohled zároveň. Bosenka se dívá stranou a stále komíhá rukou, ať dá pryč věci z pokladny.

Nechápu zuřivost Bosenky a cítím zmatek muslimky.

Vytáhnu svoji letenku a ukážu ji muslimce. Pochopí. Je rozpolcená mou vlídností a zároveň arogancí Bosenky.

Otočí se a volá cosi na manžela.

Situace saturována. Odcházím.

Jako osoba nedotčená místními vlivy jsem reagovala podle svého soucitného srdce žena vůči ženě.

Příběh ženské nesounáležitosti

Asi o hodinu později jdu v tu chvíli sama v bludišti Vídeňského letiště.

Zamyšleně koukám před sebe a až v poslední chvíli si všimnu zavalité černošky s uklízecím vozíkem proti mně.

Na těsno se setkáme na rohu skleněné zdi. Snažím se mezi ní a zdí protáhnout. Naše ruce se lehce dotknou, když ji míjím. V tu chvíli z ní vyjde jakési opovržlivé “CHMMMNO”, celou vahou svého těla mě namáčkne na roh zdi a zase pustí.

Ve vzduchu cítím podivné zadostiučinění. Jako kdyby vnitřně řekla: “To jsem ti to natřela!”

Jejích asi tak 120kg oproti mým 50kg.

Ani nevykulím oči, ani nejsem v šoku, spustí se cosi automatického.

Dva kroky za ní udělám kick boxovou otočku na levé noze a pravou ji víc než decentně plesknu nártem přes obří prdel.

Vjede do ní blesk, otočí se na patě a křičí na mě. Podle výrazu v obličeji, jsem docela ráda, že tomu nerozumím.

Stojím a pevně se jí dívám do očí. Její pobouření vzrůstá.  Vymrští ji zuřivě proti mně, ukazováček namířený a pořád vřeští.

Ve vteřině letí moje pravá ruka proti její, chytí blesk a mrští zpátky. K mému překvapení na ni stejně zuřivě křičím, to co ona na mě.

Teď už ji nic neudrží! Vypadá, že po mně skočí!

Na zavalení nečekám a beru nohy na ramena. Běžím (stále ještě prázdnou) chodbou, zahnu na eskalátory. K mému neštěstí jedou proti mně. Nikdo na nich není. Bez váhání se vší silou rozeběhnu nahoru. Kousek před vrcholem mi dochází síly, škobrtnu. V tu chvíli se přede mnou objeví mužská ruka a vytáhne mě poslední dva schody.

Situace saturována, vydýchám se a uklidním :-)

Všechno co se v životě děje vnímám jako symboliku.

V prvním příběhu s bosenkou a muslimkou vidím to, že v občanské válce v 90. letech, se snažili místní pozabíjet muslimské obyvatelstvo, které tu zdomácnělo od 15. století. A jakási nenávist stále visí ve vzduchu.

Jenže teď když má Bosna a Herzegovina ekonomické problémy, velmi se jim hodí muslimské investice z arabských zemí. Muslimská víra je tady dlouhodobě zakořeněná a je tu bohatství vody. Muslimové poslední dobou skupují místní pozemky ve velkém.

Tenhle příběh v praxi ukazuje, jak to vypadá, když se proti něčemu bojuje agresí. Agrese budí odpor a časem vytvoří protipól.

A tak jsme v městech a na letišti potkávaly desítky bohatých nemístních muslimů a jejich celotělově černě zahalených žen, které se dají odlišit jen jejich drahými kabelkami.

Co myslíte, za jak dlouho bude Bosna a Herzegovina ovládaná muslimy?

Druhému příběhu zatím nerozumím.

Proč to udělala? Mám spekulovat o tom, že je jako černoška naštvaná na bělošky? Nebo frustrovaná svou prací uklízečky a žárlí na turistku, která si letí bůh ví kam?

Nevím, jestli moje reakce byla správná.

Ještě to neumím jako Kristus, abych nastavila druhou tvář. I tak jsem spokojena a mám dobrý pocit okolo žaludku. Nenechala jsem si ublížit.

Každopádně si budu dávat na letištích pozor před úklidovou četou a paní černoška si jistě dá pozor, aby nějakou dvakrát menší holku namáčkla ke zdi :-D

Tento příběh byl zvláštním zakončením našeho týdenního cestování po bosenském údolí pyramid a Herzegovině, kde jsme ve skupině 16 žen vytvořily téměř sesterské společenství. Pod vedením Jany Radové jsme prošly společnými rituály na krásných a silových místech. Cestu pro nás nachystala Daniela Bohatá.

Věra Stádníková
Jsem průvodkyně k radosti duše a zdraví těla. Miluju jógu, zdravě chutné jídlo, meditaci a půst. Učím lidi, jak skrze tyto věci jít k sebepoznání, vytvářet harmonii a žít šťastnější život. Více o mně si přečtěte zde >> Jsem autorkou e-booku Blahodárný půst a jeho 9 zázračných účinků, který si můžete stáhnout tady >>
Komentáře