Připíjím na jiskřivost Bachovkami

Bachovy esence jsem měla poprvé a rovnou jsem si je dala při půstu. Plán byl začít s kapkami 4 dny před půstem, pak 7 dní při půstu a na závěr kapat ještě další 4 dny po půstu.

Chtěla jsem vyzkoušet jejich působení v otevřeném těle. Vnímám to tak. Když tělo vyčerpá zásoby energie z jater, přejde z tzv. vnější výživy na vnitřní. Zcela se otevře sobě.

Půstem zjemňuji ego na cestě k duši. A tak jsem půst chtěla prohloubit o působení rostlin. Využít jejich vzkazy a pomoc, pokud ji dokážu přijmout.

Potkala jsem Adélu, milou mladou dívku. Vyprávěla o tom, jak si ji Bachovky našly a otevřely oči v situaci, kterou právě prožívala. Vnímala jsem přesně, co říká a ještě více  energii, která z ní při tom vycházela. Byla jiskřivá a radostná. Adéle plály oči, jako lidem, kteří hovoří srdcem.

Na oplátku jsem jí s nadšeným úsměvem vyprávěla, že to dobře znám. To prožívám při půstu. Návrat k sobě, čitelné zprávy duše, uvědomění proudu, toho co se skutečně děje.

Domluvily jsme se na experimentu. Adéla mi vybrala 3 esence. Planou šípkovou růži pro podporu odvahy, motivace a radosti ze života, Kaštan bílý na zvýraznění soustředění a klidu a Hořec nahořklý pro posílení důvěry v sebe. Intuitivně pak ještě přidala 2 esence pro spojení s nebem (otcem) a zemí (matkou). O Adéle a Bachovkách si přečtete na jejím blogu tady >>>

Cítila jsem, že je to to pravé.

Už první den s Bachovkami mě večer začalo bolet v krku. Byl teplý červnový den, takže z nachlazení to být nemohlo. Pozdě večer jsem skoro nemohla polknout. Zavázala jsem si krk. Když jsem vyndavala puntíkatý bavlněný šátek ze skříně, vzpomněla jsem si, jak mi s ním babička dělávala priezznitzovy obklady, když jsem jako malá trpěla na záněty průdušek.

To je ono. Mám úplně stejnou bolest v krku, jako když jsem byla malá a začínal mi zánět průdušek. Potvrdilo se. Ráno byla bolest z krku na průduškách. Cítila jsem tíhu při dýchání. Nebylo mi úplně dobře, ale věděla jsem, že je to v pořádku. Bachovky čistí paměť těla.

Třetí den ráno jsem byla fit, prostoupena klidem. Čtvrtý den jsem začala půst.

Cítila jsem lehkost. Miluju ten intenzivní klid, který se ve mně při půstu rozvine. Třetí den se opakovalo, to co na podzim 2015, psala jsem o tom v tomto článku >>> Mé tělo mi řeklo, že delší půst nechce a navíc, jsem asi po roce a půl dostala chuť na kávu! Zvláštní.

Ukončila jsem půst. Další den si uvařila kávu na arabský způsob, s kardamomem vařenou v džezvě. Čekala jsem, že mi bude srdce bušit a celý den budu „nakopnutá“, jako když jsem si kávu dala naposledy. To bylo asi před rokem a půl ve dvě odpoledne a ještě ve dvě v noci jsem nemohla spát. Srdce stále bušilo.

Překvapení! Ale to se dalo čekat. Jako by tělo kávu vsálo, občerstvilo se a řeklo si o další. Udělala jsem další a nasátí se opakovalo :-) Večer jsem spala jako dudek. Občasně jsem si pak dávala kávu celé léto s potěšeným pocitem.

Ptáte se, jak poznám, že mi tělo něco říká? Jak vím, že chce nebo nechce krátký půst nebo kávu?

Sami víte, co vaše tělo chce, pokud si opravdu nasloucháte. Myšlenky, které se vám opakují v hlavě, jsou zprávami pro vás. Je na vás jestli je vyslyšíte nebo umlčíte. Ovšem je důležité rozlišovat mezi zprávami duše a ega. Více o vnímání sebe sama píšu ve svém e-booku Blahodárný půst a jeho 9 zázračných účinků zde >>>

Pokud umlčujete, nevýhodou je, že časem zprávy slábnou, až je vůbec nerozpoznáte. Buď vnímáte svoji intuici a následujete ji – tím sílí nebo ji potlačujete, případně si logicky věci vysvětlíte tak, že jednáte v rozporu s intuicí – tím slábne.

Experiment s Bachovkami se velmi vydařil. Cítila jsem se uvolněná, vnitřně pevná a zároveň usměvavě klidná. Odjela jsem na dovolenou na Ischii a zázraky se děly.

Do hotelu jsme přijeli na večeři trochu pozdě. Číšník donesl obalovanou rybu s opečenými brambory. Zeptala jsem se, jestli mluví anglicky. Přikývl. Vysvětlovala jsem, že maso nejím, jestli bych mohla dostat něco jiného. Přikyvoval a pak odešel. Čekala jsem. Nic. Šla jsem za ním a připomínala jsem se. Ukázalo se, že anglicky nerozumí :-)

Bezútěšně jsem se rozhlížela po dalších číšnících. Unavená po celodenní cestě jsem se chtěla najíst a jít spát. Řekla jsem si, že rybu sním a pustila se do ní. Chutnala mi a bylo to fajn. Že bych opět začala jíst maso?

Nikdy jsem si neřekla: „A od teď už maso jíst nebudu.“ Je možné, že jak jsem přestala a opět začala s kávou, začnu zase s masem? Šla jsem spát dobře naladěná.

Druhý den jsem se vzbudila s nepříjemným pocitem. Trochu mi bylo cítit z pusy, v břiše divně a těžko. Tak na to jsem už zapomněla. Jedna věc je pochutnat si na mase a druhá je, co udělá maso v těle. Ne, tak tohle už opravdu nechci.

Díky půstům a tomu, že jím téměř vegansky, mám tak nádherně čisté a čilé tělo, že kdybych si ani zuby nečistila, z pusy mi cítit není. Nepoužívám deodorant a můj pot voní. Ráno mi bývá lehce. 

Do konce dovolené jsem si vyjednala jídlo bez masa.

Jednou si kamarádka objednala k večeři skleničku vína, akorát že číšník donesl celou lahev. Nějak nerozuměl :-) „Dáš si aspoň skleničku? To sama nevypiju.“ Přečetla jsem si prosbu v jejích očích: „Tak mi trochu nalij, uvidím, co to udělá.“ S alkoholem to mám stejně jako s masem.

Přiťukly jsme si, trochu jsem upila ze skleničky. Do těla se blesku rychle šířilo omámení. Zatemněno v hlavě. Tak to by taky nešlo. Odložila jsem víno.

Bylo to zvláštní a zároveň uvolňující. Opravdu žádné dogma. Do ničeho jsem se nenutila. Prověřila jsem si, jak to mám a s klidem se vrátila k tomu, co mi vyhovuje.

Půst vás očistí hluboce. O jeho dalším působení si přečtěte v mém e-booku Blahodárný půst a jeho 9 zázračných účinků tady >>>

Celý týden v Itálii byl nádherný. Uvnitř jsem cítila radost a zároveň klid. Byla to dovolená zázraků. Děly se jeden za druhým. S otevřeným srdcem jsem je přijímala. Nasmáli jsme se, zablbli, zatancovali, zaplavali, opálili, vyvýletovali.

Adéla vybrala druhy esencí skvěle :-) Zvláště radost ze života a důvěru v sebe jsem v Itálii osvědčila.