Víte jak spojit tělo a mysl v harmonii?
Dejte si RELAX VÍKEND 26. - 28. 5. 2023
Věra Váchová Stádníková
Koučka kvality zdraví
Velikonoční poselství: Žijme s radostí navzdory všemu, co se nám kdy stalo
Tento článek vznikl jako předlouhý Velikonoční post na mém FB profilu. Je hozenou rukavicí pro všechny, které (někdy) tíží jejich životní cesta. Na první pohled vypadá, že nesouvisí s půsty, jógou ani zdravým životním stylem, ale naopak, to co jsem prožila, mě k vědomému tvoření zdraví přivedlo.
Přeji krásný Velikonoční čas. Pokud si to budete přát tak i vnitřní ukřižování toho, co chcete nechat odejít a opět z mrtvých vstání toho, co necháte nově povstat do svého života. 🐣
Velikonoce jsou krásná pohanská i křesťanská tradice a určitě si dovedu představit, že hodování a pomlázka může být plodnost probouzející zvyk a příjemná interakce mezi mužem a ženou. 
Já osobně patřím mezi ženy, které mají s Velikonocemi spojené bolestivé zážitky, které se u mě spojují s bitím v rodině.
Bylo mi asi 13 let, když kluci z party vtrhli o Velikonoce k nám domů. Nechtěla jsem jim otevřít, protože jsem věděla, že si udělali pletence z bužírek (takové tenké kabely nebo co to bylo) a hodlají mě podle jejich slov „zmlátit“.
Někdo z rodiny je pustil za branku na dvůr a oni potom letěli po chodníku okolo domu jak krvelační psi. Přibouchla jsem jim dveře domova, ale byli 3. Nedokázala jsem jednou rukou udržet proti nim kliku a zároveň druhou otočit klíčem, abych zamkla. Vytrhli mi kliku z rukou a otevřeli dveře.
Běžela jsem po chodbě a zavřela se na záchod, zapřela se o záchodovou mísu nohama a zády o dveře, aby se na mě nedostali.
Tak silně naráželi a cloumali s dveřmi, až je za několik minut s vítězoslavným hulákáním vysadili.
Křičela jsem jako divá, můj pocit zoufalství byl na maximu. 
V tu chvíli se do toho vložil můj táta, který byl doma. Zakřičel na nás všechny, že takovýhle věci tady dělat nebudeme.
Chápete to?
Asi byste čekali, že kluky vyhodí a historka bude u konce. Jenže můj táta nás vyhodil všechny! Prostě mě vydal na pospas. Křikl na kluky, aby vypadli ven a potom na mě a ty se seber a vypadni taky. Bral to tak, že potíž která vznikla, jsem způsobila já!
A chápete, co museli prožívat doma ti kluci, když to že zmlátí holku, pro ně bylo potěšení?
Dnes bych se zachovala jinak a takové chování bych si nenechala líbit ani od vlastního táty.
Jenže v tu dobu jsem byla zvyklá na to, že mě táta bije třeba jen z jeho špatné nálady, když si potřebuje vyventilovat vztek.
Vždycky mě vydá komukoli bez ohledu na to, aby se zeptal mě o co jde a rozhodně není někdo na koho bych se mohla spolehnout nebo o koho se opřít.
Takže jsem si v chodbě obouvala tenisky a kluci na mě čekali venku za dveřmi.
Rozrazila jsem dveře a utíkala seč mi síly stačily přes vesnici k tetě. Byla to dědova sestřenice, starší paní, na ni si nedovolili.
Ta mě pustila k sobě domů a klukům řekla, ať jdou pryč. Asi půl hodinky zlostně čekali před vrátky. Pokřikovali jestli půjdu ven. Ale já byla odhodlaná tam zůstat do konce života, kdyby to bylo potřeba.
Jestli se ptáte na mámu, tak ta o tátově bití samozřejmě věděla. Bila mě taky a navíc vydírala, ponižovala, manipulovala, využívala.
Později jsem pochopila, že se tak mí rodiče chovali proto, protože sami byli bití, manipulovaní, ponižovaní, využívaní.
Nic jiného nezažili a tak předávali, co uměli a jak nejlépe uměli.
Jasně, že mě měli rádi, ale k tomu abych to dokázala cítit přes všechno, co se stalo a co dovolili cizím lidem, aby mi udělali v době, kdy jsem se nemohla a neuměla bránit, to byla dlouhá cesta.
Myslela jsem, že o takových věcech budu psát až táta nebude, nechtěla bych mu ublížit, ale už musím teď. Myslím, že díky cestě, kterou jsem prošla, mohu pomoci mnoha lidem na jejich cestě za vnitřní svobodou a laskavostí v životě. 
Máma tu už není 13 let. Vím, že by táta mnoho věcí dneska udělal jinak. On to v té době nevěděl a neuměl a samozřejmě za traumaty, která způsoboval, jsou jeho vlastní traumata, která musel prožít. Když mi jednou na můj popud vyprávěl, co se dělo, když byl on malý kluk, brečela jsem, jak mě to za něj bolelo.
Dávno jsem pochopila, že za to co se mi stalo, nemohou moji rodiče a za to co se stalo jim nemohou jejich rodiče. Že není na vině nikdo a je potřeba dívat se dopředu. Minulost vzít a spálit na popel (nebo Velikonočně ukřižovat) a znovu z popela povstat a vzkřísit nový život po vzoru Krista. Život, který opravdu chceme žít. 
A tak jsou pro mě letos Velikonoce velmi úlevné a nabíjející. Užívám si relax a sluníčko na Mallorce. Odpočívám po online kurzech, které jsem vedla poslední 2 měsíce a je mi tu krásně.
Prostě už nikomu nedovolím, aby na mě sáhl a nemám vnitřní kapacitu ani na „symbolické“ vyšupání (je jedno jestli pomlázkou nebo něčím jiným). Spouští mi to traumatické reakce a já nemám důvod, proč bych si to dělala. Ani to, že by z toho někdo jiný měl radost a mě by to tak zvaně neublížilo. Tedy samozřejmě posuzováno očima někoho jiného.
Díky filmu IN UTERO jsem pochopila, že žiju s PTSD (Posttraumatický stresový syndrom/ porucha), jak o tom mluvil ve filmu Gabor Maté, který mimo jiné natočil film Moudrost Traumatu (Wisdom of Trauma). Ne, není to obyčejná depka, když se vám něco nepovede, ale kdyžtak si to vyhledejte na wikipedii.
Tím chci říci, že se nehodlám chovat „normálně“, ale budu žít svůj plný potenciál i s PTSD.
Např. nebudu slavit Velikonoce koledou a pomlázkou, protože by to mělo být hezké, když pro mě je to frustrující. Možná někdy, ale teď ne. Vidím v tom velkou sílu, tedy mou velkou vnitřní sílu. 
Přeji krásné Velikonoce. 
Co vám způsobuje překyselení těla a jak se ho zbavit? Sleva na odkyselení do 30.4.2023
Příčin okyselení je mnoho a spojují se v působení na tělo i…
Radikální přijetí jako dar 25 denního půstu a 2 negativní věci půstu, video
Po tom, co viděla toto video, mi Eva, milá žena, kterou jsem…
Rozhovor o půstu pro Příznaky transformace
Často poslouchám videa, která mě povznášejí, udržují pozitivní náladu, rozšiřují obzory a…
Komentáře