Zprávy duše a prána neobvykle

Jako každý rok poslední 4 roky jsem se před týdnem chystala na půst. Dřív jsem svůj každoroční dlouhodobý půst držela na jaře nebo spíš ještě v zimě. Letos jsem byla od ledna do března v Indii, a tak jsem držela půst místo na jaře už loni na podzim. Proto jsem teď chtěla zachovat podzimní periodu.

Udělala jsem obvyklé přípravy před půstem. Doma zbylo jen pár trvanlivých potravin. Domluvila jsem se se svým tělem, kdy půst začnu. Když se termín blížil, už nějak automaticky jsem jedla méně a méně, aby byl přechod do půstu hladký.

Loni jsem držela 21 denní půst, můj nejdelší. Tak jsem teď v koutku duše myslela na 40 denní nebo opět přejít na pránu, jako se mi to podařilo v lednu 2014.

40 dní jako biblická meta vyčištění duše skrze souboj s ďáblem nebo vlastním nevědomím. Nebo jako cíl pro ego, že to dokážu? Nebyla jsem si jistá. Věděla jsem, že mi tělo dá jasnou zprávu a že ji poslechnu.

Symbolicky jsem půst zahájila v sobotu 19. září, kterou jsem strávila na přednášce a setkání s Ruedigerem Dahlkem, kterému se také říká půstový král. Měla jsem spoustu energie a bylo mi skvěle.

S Rudedigerem Dahlkem v září 2015

K mému překvapení jsem v neděli byla unavená a v pondělí mi bylo zvláštně.

Třetí den půstu obvykle začíná euforie, organismus je už přepnutý na vnitřní výživu, člověk nemá hlad a začínají se tříbit smysly a vyjasňovat myšlenky. Více se o účincích půstu dozvíte v mém e-booku zdarma Blahodárný půst a jeho 9 zázračných účinků.

V pondělí večer jsem asi hodinu meditovala a při tom jsem se ptala těla, co se to děje. Opakovaně mi přicházela odpověď, že dlouhodobý půst už nechce. Potřebuje každý týden jeden den.

Byla to pro mě ohromující zpráva a přiznávám, že jsem ji vůbec nechtěla přijmout. Vždycky mi přišlo, že první nebo jediný den půstu je ta nejnáročnější varianta. Musela jsem překonávat hlad a někdy mi nebylo dobře.

Opravdu obdivuji lidi, kteří občasně nebo pravidelně drží jeden den půst. Pro mě bylo daleko snazší a přijatelnější držet půst týden než jeden den:-)

Můj vzdor vůči jednodenním půstům asi vysvětlí to, že jsem od dětství mívala problémy s hypoglykémií, takže první dny byly pro mě opravdu o silné vůli. Hypoglykémii jsem si ovšem půsty vyléčila. Nedokážu to lékařsky vysvětlit, ale je to tak. Psala jsem o tom v tomto článku >>> Nakonec se mi to potvrdilo teď, když si moje tělo o jednodenní půsty řeklo. První den byl naprosto úžasný.

Velká kniha PŮSTU

V souvislosti se svým zážitkem jsem si vyzvedla ještě jeden vzkaz. Tělo mi ukazuje, že je pro mě lepší dělat věci pravidelně v menším množství než se jednou za čas strhat. Ne, že bych tohle teoreticky už dávno nevěděla, ale dělat to, že:-)

Trochu se mi zastesklo po vidině přechodu na pránu, ale třeba se mi to znovu podaří, až k tomu budu opravdu připravená. Napovědělo mi to setkání s Henrim Monfortem 2. a 3. října 2015.

S Henri Monfortem jsem se setkala v Rudce u Kunštátu v zahradě smyslů, kde je jeskyně Blanických rytířů. Se skupinkou dalších asi 20 lidí jsme spolu strávili odpoledne a večer.

Video ze setkání s Henrim v Rudce najdete tady >>>

Druhý den jsem se zúčastnila Henriho přednášky v pražské Lucerně. Děkuji za pochopení a lásku, která skrze Henriho proudí.

Společně s Henri Monforem 2. října 2015

Ptáte se, jak vím, že jsem přešla na pránu?

V lednu 2014 jsem začala držet půst, který jsem si plánovala na 16 dní. Od 7. dne jsem přestala ubývat na váze, cítila jsem se úžasně, měla jsem neuvěřitelně mnoho energie a zkrátila se mi potřeba spánku. A tak to zůstalo po zbytek půstu.

Proč jsem začala jíst, když mi bylo tak euforicky skvěle?

Ze strachu.

Překvapuje vás odpověď? Tak jinak. Dovedete si představit, že už nebudete jíst jídlo? Tedy že se budete vyživovat už jen pránou? Uvědomujete si ten velký zásah do vašeho společenského života? Vidíte ten dopad na vztahy ve vašem životě a nepochopení lidí okolo vás?

Všechny svátky, narozeniny, oslavy, setkání s rodinou a přáteli se konají u jídla. Přijdete-li k někomu na návštěvu, uctí vás jídlem. Na obchodní jednání vás pozvou na kávu, slavnostně na oběd nebo ještě slavnostněji na večeři. Vánoce jsou nemyslitelné bez štědrovečerní večeře se spoustou cukroví …

Přiznám se, že jsem nebyla připravena čelit náporu, který by mě čekal. Už takhle jsem podezřelá, protože nejím maso, nepiju mléko a alkohol, držím půsty a už 8 let žiju bez televize.

Řeknu vám to otevřeně, měla jsem strach, že budu nepřijatelná. Budu vyloučená ze společnosti a označená za divnou. Takže přesto že to byl jeden z nejúžasnějších stavů, které jsem kdy zažila, jsem začala jíst a vrátila se „do normálu“.

Víte, je to zvláštní, společnost volá po změnách, tvrdí, že současný stav je neudržitelný, ale ve skutečnosti se změně zuby nehty brání. Respektive to, co se nějak odlišuje, považuje za ji ohrožující.

Nevadí, vím, že budu moci učinit cokoli a že je to otázka stavu mého vědomí. Jsem zvědavá, co mi přinesou pravidelné jednodenní půsty.

Chcete-li se dozvědět o zázračných účincích půstu, tak jak jsem je sama prožila já, přečtěte si můj e-book zdarma Blahodárný půst a jeho 9 zázračných účinků.